Výcvik psů pomocí klikru

(The Clicker Training)

Tento materiál vznikl jako doplněk k semináři o metodách pozitivní motivace a používání klikru při výcviku psů klubu Border Collie Club Czech Republic (BCCCZ) a má tedy spíše charakter poznámek pro další diskusi a praktické ukázky než souvislého článku. Byl vytvořen na základě zahraničních pramenů, zejména knihy Karen Pryor Don’t Shoot The Dog a její brožury A Dog & A Dolphin.

Při studiu metod pozitivní motivace a klikru z dalších zdrojů (např. Internetu, kde je o klikru spousta článků a několik konferencí) buďte velmi opatrní. Karen Pryor ví o čem mluví. Léta profesionálně cvičí zvířata a byla mimo jiné i hlavním trenérem delfinária na Hawaii. Krom toho má doktorát z psychologie zvířat a několik vědeckých prací a prestižních vědeckých cen svědčí o jejích kvalitách. Mohu vám zejména doporučit její webové stránky na adrese www.clickertraining.com/home/. Klikr však prožívá zhruba od roku 1995 celosvětově nesmírnou konjunkturu a samozřejmě se této metody „ujalo“ mnoho lidí, kteří vidí, že je to módní a žádané. Většinou se po čase snaží celý systém „vylepšit“. Jedná se převážně o profesionální cvičitele psů, kteří si myslí, že jen oni znají práci se psy dobře a snaží nějak „napasovat“ klikr, a s ním spojenou metodu pozitivní motivace, na jejich předchozí zaběhnutý systém. Jsou velmi nebezpeční svou hloupostí a z ní pramenící suverenitou s jakou pronášejí své definitivní soudy. Často například staví na hlavu celou posloupnost výuky, která však není samoúčelná, ale je podložena celoživotní prací mnoha odborníků, počínaje Konradem Lorenzem (Nobelova cena za práce stující chování psů). Oni to ale přeci vždy dělali jinak a jaké měli výsledky! S takovými lidmi nemá smysl polemizovat. Diskuse s nimi je bezpředmětná, stejně jako jejich vlastní inovativní „přínos“ do celé teorie. Velmi dobře si pamatuji, na jaké nepochopení jsem narážel u kynologů, když jsem v druhé polovině devadesátých let dostal klikr do České republiky. Dodnes mám schovaný mail od Karen Pryor, která mi oznamovala, že jsem první z České republiky, kterému ho posílají a byla zvědavá, jak jsem na metodu pozitivní motivace narazil. Psala také, že většinou po první objednávce z dosud „klikrem nepostižené“ země obvykle do několika měsíců následuje salva dalších objednávek. To ovšem neznala českého kynologa, který si přece nenechá někým radit! Klikr k nám musel přijít až o pět let později přes sousední Německo a to ve značně modifikované podobě.

Velkou zásluhu na rozšíření práce s pozitivní motivací a klikrem má zejména britská kynoložka Mary Ray, která ho začala používat nejprve pro výcvik Obedience a následně pak pro Hellwork to music. Vydala o klikru několik brožur a také její videokazety věnované Heelwork to music obsahují velmi podrobný praktický návod na práci s klikrem.

Pomocí klikru jde cvičit i velmi mladá štěňata. Uvádí se příklad anglického chovatele, který klikal štěňátkům ve chvíli, kdy jim fena při kojení pustila mléko. Pomocí dalšího nenápadného výcviku dosáhl toho, že štěňata při předávání novým majitelům znala přivolání, povely sedni a lehni a měla bezproblémově zvládnuté venčení.

Dlouhodobý dopad výcviku pomocí pozitivní motivace a klikru

Na základě dlouhodobých pozorování (delfíni a kosatky minimálně 30 let, psi déle než 15 let) se ukazuje, že výcvik pomocí pozitivní motivace vede obecně k tomu, že se libovolné takto cvičené zvíře stává hravým, rozvíjí se jeho intelekt, je zvídavé a projevuje o svého cvičitele mimořádný zájem, vedoucí k vytvoření velmi silného pouta.

Jedním z hlavních efektů pozitivní motivace je to, že naučené cviky jsou velmi dobře zakotveny v paměti zvířete a téměř nevyžadují pravidelné opakování, tak jak je běžně nutné při klasickém výcviku pomocí korekce (eufemismus pro trestání) chování.

Jakmile jednou zvíře pochopí zásady výcviku pomocí pozitivní motivace, učí se velmi rychle a toto tempo se s dalším výcvikem zrychluje.

Zvíře se učí rádo a na výcvik se přímo těší. Je pro něj zároveň zábavou i odměnou. Naprostá absence trestů je jednou z příčin této pozitivní vazby.

Trestání

V běžném životě je třeba zvíře občas potrestat nebo korigovat silou jeho jednání, zejména když je třeba jednat rychle (kradení se stolu, vběhnutí do vozovky, ...). Klikr trénink však naprosto odmítá trestání jako nástroj výcviku.

Zásadní nevýhodou výcviku pomocí pozitivní motivace je to, že cvičitel musí přemýšlet (a někdy i hodně dopředu), což, jak známo, některé lidi přímo bolí. Z nich se pak rekrutují zavilí odpůrci nebo inovativní modifikovatelé výcviku pomocí klikru.

Patnáct pravidel pro úspěšné zahájení výcviku pomocí klikru

Nezačínejte tím, že se budete snažit odnaučit psa nějakému nežádoucímu chování. Začněte s něčím pozitivním a zábavným. Připravte se na každý výcvik. Napište si do zápisníku, co chcete psa naučit a doplňujte záznamy o jeho pokroku. Odměňte sami sebe za jeho dosažené úspěchy.

1. Krátce stikněte volný konec péra klikru tak, aby vydal dvoutónový klik. Pak ihned psa odměňte. Odměna musí být malá (na jedno polknutí) a zejména zpočátku velmi chutná (kousky kuřecího masa, kousky tvrdého sýru, kvalitní kočičí granule).

2. Klikejte během požadovaného chování, ne po něm. Načasování je naprosto stěžejní. Nebuďte překvapeni, že po kliknutí dojde k ukončení chování. Je to tak správně. Klik označuje jeho konec. Pak odměňte psa. Na načasování odměny nezáleží.

3. Zvolte zpočátku chování, které se vám podaří snadno navodit (pohyb psa k vám, dotknutí ruky čenichem, zvednutí tlapky, průchod dveřmi, sednutí).

4. Klikejte vždy jen jednou! Jestliže chcete nějak zdůraznit své nadšení nad výkonem, zvětšte odměnu, ne počet kliků.

5. Cvičte často, ale krátce. Tři pětiminutové lekce jsou mnohem lepší než jedna hodinová.

6. Odstraňte nežádoucí chování tím, že budete klikat na chování, které požadujete. Klikněte, když se štěně vyčůrá na správném místě. Klikněte, když má pes tlapky na zemi a ne na vašem hostu. Bojujte proti tahání na vodítku tím, že budete klikat v těch vzácných chvílích, kdy je uvolněné.

7. Klikejte na náhodné pohyby směřující k provedení vámi zamýšleného cviku. Do chtěné pozice můžete psa nalákat nikdy jej však netahejte za vodítko, nestrkejte ani netvarujte rukama. Pokud možno se psa vůbec nedotýkejte. Potřebujete-li mít psa z bezpečnostních důvodů na vodítku, pak si je navlečte na ruku. Nepoužívejte vodítko jako nástroj výcviku.

8. Nečekejte, až vám pes předvede celé chování (cvik) v plné kráse. Klikejte a odměňujte už za drobné pohyby žádaným směrem.

9. Neustále zvyšujte laťku. Jakmile si pes začne spolehlivě sedat, klikejte za rychlost nebo výdrž (shaping).

10. Jakmile se pes naučí dělat něco za kliknutí (a případnou odměnu), začne vám toto chování nabízet v naději, že si zaslouží kliknutí. To je správný čas pro připojení povelu k tomuto chování. Skutečně až teď! Tedy nejprve psa žádanému chování naučíme a až pak přidáme příslušný povel. Začněte klikat pouze na chování které nastane během nebo po vydání povelu. Ignorujete chování nabízené bez povelu.

11. Nekomandujte příliš psa. Jestliže nereaguje na váš příkaz, není to proto, že je neposlušný, ale proto, že jste ho ještě tento příkaz dostatečně nenaučili.

12. Noste klikr s sebou a odchytávejte zajímavé situace. Můžete klikat za mnoho různých chování aniž byste psa spletli. Cvičíte-li zároveň více psů, oddělte je po dobu výcviku.

13. Jestliže se během výcviku rozčílíte, odložte klikr! Nezaměňujte klikr trénink se škubáním vodítkem a výcvikem pomocí korekcí (= trestů). Jediné čeho dosáhnete bude ztráta důvěry psa ke klikru a možná i k vám.

14. Jestliže výcvik nejeví známky pokroku, znamená to, že pravděpodobně klikáte příliš pozdě. Načasování je velmi důležité. Dohodněte se s někým ať vás pozoruje, případně nafilmuje.

A hlavně – bavte se a cvičte rádi. Výcvik pomocí klikru je skvělý způsob jak obohatit a zkvalitnit vztah mezi vámi a vaším psem.

Stručný výklad základních pojmů, se kterými se můžete setkat při práci s klikrem

Motivace - reinforcement (upevnění)

Motivace je libovolná událost, ke které dojde během nějakého chování a která má za následek zvýšení pravděpodobnosti, že k podobnému jednání dojde i v budoucnu.

Tedy , v čase jsou propojeny dvě události:

- určité chování vyvolá motivaci

- k chování pak díky tomu dochází častěji.

Existují dva druhy motivace:

- pozitivní (odměna - něco, co má učící se rád – potrava, pohlazení, pochvala)

- negativní (nepříjemnost - něco, čemu se snaží učící se vyhnout – vynadání, škubnutí obojkem, protivný zvuk). Negativní motivace často účinkuje jen díky tomu, že její ukončení a následná úleva učícího se je vlastně motivací pozitivní.

Správná pozitivní motivace je vždy účinější než negativní. U některých zvířat (např. u koček)

negativní motivace téměř neúčinkuje.

Velikost odměny – co nejmenší (nejkratší), zejména jedná-li se o jídlo. Učící se se s přijmutím odměny nesmí dlouho zabývat, neboť to narušuje jeho soustředění.

Negativní motivace není to samé, co potrestání.

Trest přichází většinou až jako následek nějakého chování a nemá předpověditelný dopad na budoucí jednání (dost často je dopad právě opačný) nebo má pouze za cíl okamžité ukončení nějakého chování násilnou cestou opět bez předpověditelného dopadu.

Načasování motivace

K motivaci musí dojít během chování, které chci posílit nebo modifikovat. Informace o tom, že k motivaci dojde je pro učícího se velmi důležitou zprávou, která mu říká, že to, co právě provádí je to, co po něm jeho učitel chce. Časem se dokonce samotná tato informace stává důležitější, než konkrétní motivace.

Slouží-li jako pozitivní motivace pochvala, je správné načasování velmi obtížné. Učíme-li například psa sednout, může se nám stát, že než ho stihnem pochválit, tak už zase stojí. Chováním, které jsme v tomto případě motivovali, je místo sednutí stoupnutí.

Mimořádná odměna (jackpot)

V praxi se velmi osvědčuje odměnit učícího se čas od času mnohem více než obvykle (10x). Jedná se buď o naprosté překvapení pro učícího se, které vyvolává zvědavost, kdy zase přijde, nebo o odměnu za mimořádný a náhlý úspěch, který je tak znatelně více pozitivně motivován.

Podmíněné motivátory (conditioned reinforcers)

Velmi často, zejména při používání potravy jako motivátoru = odměny, se stává, že není možné motivovat učícího se během požadovaného chování. Např. když motivujeme správné chycení frisbee nebo výskok delfína. Motivování, které přijde až po provedení akce se míjí účinkem nebo může být dokonce zavádějící. Učící se totiž neví, kterou část jeho předchozího chování jsme vlastně motivovali (výšku výskoku, natočení těla, šplouchnutí při dopadu, ...).

Podmíněný motivátor je původně naprosto nevýznamný signál (písknutí, pohyb, záblesk světla, kliknutí, ...), který je pro učícího se upozorněním: teď to děláš dobře (event marker), odměna je na cestě (bridging stimulus).

Před započetím tréninku je třeba ustanovit vazbu mezi podmíněným motivátorem a odměnou. Když je vazba pochopena a v průběhu dalšího výcviku upevněna, může být poskytnutí samotné odměny značně odloženo nebo se dokonce sám podmíněný motivátor může stát odměnou. Chceme-li být ale úspěšni při výcviku psů, je třeba v prvních krocích striktně dodržovat zásadu: Jeden klik = jedna odměna.

Pro lidi jsou klasickým podmíněným motivátorem peníze. Zejména tehdy, jsou-li placeni za svou práci ihned (odměna dětí za mytí nádobí). Tím, že je možné peníze vyměnit prakticky za cokoli, stávají se díky této generalizaci velmi účinným motivátorem.

U psů se obvykle stává, že ihned poté, co pochopí význam podmíněného motivátoru, začnou sami různé chování nabízet ve snaze „vysloužit si kliknutí“.

Podmíněný motivátor zároveň často označuje konec požadovaného jednání (job’s done), což je například u cviků na výdrž poněkud v rozporu s tradičním způsobem výcviku. Časem je možné, zejména při dalším formování chování psa (shaping), používat kliknutí i jako signál s významem teď jsi na správné cestě, pokračuj.

Negativní podmíněný motivátor

Negativní motivátory nejsou doporučovány a měly by být vždy podmíněny. Například škubnutí řetízkem by vždy mělo předcházet slovní upozornění (= podmíněný motivátor) třeba slovo „Ne!“, které dá psovi možnost poslechnout a tím se vyhnout použití skutečného motivátoru (= škubnutí). Pokud pouze škubáme, je výsledek většinou žalostný.

Plánování motivace

Základním nedorozuměním je názor, že začneme-li trénink pomocí pozitivní motivace, musíme pak už vždy při požadovaní příslušného chování používat motivátor. To není samozřejmě pravda. Motivátory se používají pouze v průběhu učení.

Začátečník potřebuje samozřejmě mnoho motivace, ale poměrně záhy nastává fáze, kdy je třeba přistoupit k proměnlivému plánování motivace (variable schedule of reinforcement). To spočívá v nepravidelném odměňování požadovaného chování (prostě někdy i správně provedený cvik neodměníme kliknutím). Nepravidelnost musí být skutečně náhodná a pro učícího se nepředpověditelná. To v něm vyvolává zvědavost, kdy přijde odměna a podstatně urychluje jeho reakce.

Proměnlivé plánování nesmí být použito tehdy, když podmíněný motivátor slouží zároveň jako potvrzení úspěšného vyřešení nějakého problému (nalezení kapesníku pána mezi jinými kapesníky), protože pes musí být informován o tom, zda se mu problém podařilo vyřešit.

Formování (shaping) chování

Motivovat jednání, které se buď čas od času vyskytuje, nebo je možné ho snadno navodit, není problém. Co ale s chováním, které samo nikdy nenastane? Formování spočívá v zachycení velmi malé tendence k požadovanému jednání a v postupném posouvání se v malých krocích směrem k jeho konečné podobě.

Deset pravidel pro formování chování

Zvedejte požadavky v tak malých krocích, aby učící se měl vždy reálnou šanci uspět a zasloužit si odměnu.
V jednom okamžiku formujte pouze jeden parametr chování (rychlost, způsob, výdrž, ...).
Než zpřísníte nebo přidáte požadavky, použijte na dosaženou úroveň proměnlivé plánování motivace.
Při přidání nového kritéria na chování dočasně zmírněte požadavky na už naučené chování.
Mějte vždy náskok před učícím se: Plánujte pečlivě výcvik tak, abyste byli připraveni na náhlý postup v učení a byli schopni odměnit jeho další krok.
Neměňte v průběhu učení trenéry. Trénovat jednoho psa může více lidí, ale zachovávejte zásadu: Jedno chování = jeden trenér.
Jestliže jeden způsob formování nepřináší kýžený výsledek, vymyslete jiný. Je určitě spousta jiných možností, jak dosáhnout stejného cíle.
Bezdůvodně nepřerušujte výcvik. To se pro psa rovná potrestání.
Jestliže již jednou naučené chování vymizí, vraťte se zpět „do školky“ a velmi rychle zopakujete celý proces formování.
Každou lekci ukončete úspěchem. Poslední cvik, který uděláte si pes bude nejvíc pamatovat. Skončete vždy, když se ocitnete příliš napřed.

Targeting, Mimicry, Modeling

Targeting (cílení) = upoutání pozornosti, navedení psa do žádané pozice nebo situace. Obvykle se používá hůlka, jejíhož konce se pes naučí dotýkat a my ho pak tímto způsobem můžeme vodit.

Mimicry (napodobování) psi se obvykle ve srovnání s jinými zvířaty málo „opičí“, funguje to zejména u ptáků, koček a delfínů.

Modeling (tvarování rukama). Klasickým přípkladem je učení povelu sedni tím, že psovi zatlačíme na zadní část těla a přinutíme ho usednout. Tento způsob je velmi špatný pro učení, neboť pes si obvykle neuvědomuje, do jaké pozice jsme ho to nacpali. Spíš si pamatuje svůj marný boj proti nám. Při používání klikru se modelingu zásadně vyhýbáme a na psa pokud možno vůbec nesaháme.

Podnět (Stimuli)

Cokoli, co způsobí výskyt nějakého chování.

Povel (Cue)

Povelem může být cokoli. Od slovního povelu přes signál rukou až po písknutí na píšťalku.

Při tradičním výcviku se začíná s povelem a poté je, většinou pomocí tvarování rukama, pes přinucen povel splnit. Nakonec se naučí, že když nám vyhoví a například si sedne, vyhne se tomu, že ho budeme postrkovat a přitlačovat do žádané pozice. Vlastně se jedná o podmíněný negativní motivátor.

Při pozitivním motivování se pes nejprve naučí určité chování (cvik) tak, že se nám ho buď podaří „zachytit“ kliknutím nebo, že použijeme formování, a sám nám ho pak aktivně a spolehlivě nabízí, ve snaze vymámit z nás motivátor. Teprve poté se zavádí slovní povel ve smyslu jakéhosi semaforu, který psovi říká: „Teď máš zelenou a můžeš si bezchybným předvedením žádaného chování vysloužit motivátor“. Takovýto povel se zároveň ihned stává pozitivním podmíněným motivátorem sám o sobě.

Zavedení povelu

Jednou z možností jak zavést povel je vydat ho těsně po začátku požadovaného chování, motivovat jeho dokončení a poté opakovat tento postup v různou dobu a na různých místech s tím, že se snažíme posunovat načasování povelu dopředu tak, že jej nakonec vydáváme před cvikem.

Druhá metoda (která se také používá pro delfíny) spočívá v tom, že střídavě povel vydáváme a nevydáváme, ale motivujeme jen ten výskyt chování, který následuje po povelu. Pes sám chování s vysokou frekvencí nabízí. Řekneme tedy „sedni“ a motivujeme nejbližší sednutí. Pak necháme několik dalších sednutí bez povšimnutí a bez odměny a opět vydáme povel a motivujeme následné sednutí.

Třetí metoda spočívá ve formování reakce na povel tak, jako by to byl samostatný druh chování. Nejprve se po povelu motivuje byť i jen náznak sednutí a postupně se sednutí prohlubuje a zrychluje.

Zvládnutí povelu

Panuje obecný omyl: Jestliže si pes po vydání povelu „sedni“ skutečně sedne, pak tento povel zvládl.

O tom, že byl nějaký povel zvládnut se však dá hovořit až po splnění následujících podmínek:

Chování se vždy vyskytuje okamžitě po vydání povelu. (Sedni.)
Chování se nikdy nevyskytuje bez vydání povelu. (Eliminace spontáního nabízení chování.)
Chování se nikdy nevyskutuje po vydání jiného povelu. (Pes si nikdy nesedne např. na povel lehni.)
Žádné jiné chování se nevyskytne jako reakce na tento povel. (Pes si nikdy na povel sedni např. nelehne.)

„Utlumení“ (blednutí, vymizení) povelu (Fading)

Míra reakce na povel obvykle nezávisí na intenzitě povelu. (Zastavujeme-li v autě na červenou, neřídí se intenzita brzdění jasem světla semaforu.) Po zvládnutí povelu je proto možné jeho intenzitu (npř. pohyb ruky) postupně tlumit tak, že se stane pro nezasvěceného téměř neviditelnou.

Vodění (Targeting)

Pěst, hůlka, světelná stopa nebo cokoli jako cíl, pomocí něhož lze zvíře snadno vodit nebo přinutit něco dělat.

Posloupnosti chování (Behavior Chain)

Učíme-li psa nějaké posloupnosti chování je třeba dodržet následující pravidla:

Každé jednotlivé chování učíme a motivujeme zvlášť.
Posloupnost chování je třeba učit tak, aby pes postupoval vždy od neznámého ke známému, tedy nejprve učíme chování, které je na konci posloupnosti, pak přidáváme předposlední a tak se postupně dostaneme až k prvnímu. Tento způsob výcviku se nazývá zpětné zřetězení (back chaining). Jeho hlavním přínosem je, že pes má vždy maximální šanci úspěšně dokončit celou posloupnost, a to samo působí jako pozitivní motivátor. Tímto způsobem se dají učit například zóny na kladině v agility.

Odnaučení nežádoucího chování

Existuje osm metod:

Zastřelit psa. (To funguje naprosto bezpečně a vy již nikdy nebudete mít u tohoto zvířete problémy s nežádoucím chováním.)
Potrestání. (Nejoblíbenější a nejvíc obhajovaná metoda bez ohledu na to, že téměř nikdy nezabírá.)
Negativní motivace. (Odstranění něčeho nepříjemného, když je nežádoucí chování nahrazeno žádoucím).
Vymizení. (Ponecháme chování bez povšimnutí tak dlouho, až samo zanikne).
Naučíme psa vykonávat cvik, který je neslučitelný s nežádoucím chováním.
Naučíme pasa vykonávat nežádoucí jednání na povel. (A ten mu pak nikdy nevydáme.)
Formujeme nepřítomnost chování. (Motivujeme cokoliv, co není nežádoucím chováním.)
Změna motivace. (Základní a nejmírnější metoda.)

Chování: a) „Pes proštěká celou noc“

b) „Manžel má při příchodu domů pravidelně špatnou náladu“

ad 1)

a) Zastřelte ho, prodejte ho, nechte mu vyoperovat hlasivky.

b) Rozveďte se.

ad 2)

a) Vyběhněte ven a přetáhněte ho nebo ho postříkejte hadicí. Pes bude pravděpodobně tak rád, že vás vidí, že vám to potrestání odpustí.

b) Zmlaťte ho. Připalte večeři. Naštvěte se, uražte se, rozbrečte se.

ad 3)

a) Posviťte psovi do kotce nepříjemně silným světlem a zhasněte ihned poté, co přestane štěkat.

b) Při prvním náznaku špatné nálady ve hlasu partnera odejděte z místnosti a vraťte se, když bude jeho hlas opět klidný a tichý.

ad 4)

a) Toto chování je samomotivující (pes se rád slyší) a je nepravděpodobné, že spontáně vymizí.

b) Představte si, že slova partnera nic neznamenají a doufejte, že se s věkem uklidní.

ad 5)

a) Naučte psa zalehnout na povel. Vleže se mu špatně štěká. Houkněte na něj povel z okna, nebo mu zavolejte do boudy domácím telefonem. Odměňte ho pochvalou.

b) Načasujte na příhod partnera nějakou pro něj příjemnou činnost nebo ho nechte půl hodinky v klidu oddychnout.

ad 6)

a) Naučte psa štěkat na povel. Když nedostane povel, nebude mít důvod štěkat.

b) Vyhraďte si přesně určený čas pro mrzutou náladu a během něj odměňte každou stížnost partnera svou pozorností. Ignorujte naopak všechny námitky před vyhrazeným časem a po něm.

ad 7)

b) Jděte ven během noci a odměňte psa vždy, když je po nějakou dobu zticha. Postupem času odměňujte stále delší intervaly.

c) Vymyslete nějaké velmi vhodné motivátory a použijte je vždy, když má partner dobrou náladu.

ad 8)

a) Štěkající pes je osamělý, bojí se nebo se nudí. Zaměstnejte psa přes den tak, že bude rád celou noc spát. Opatřete mu kamaráda, aby nebyl v noci sám. Vemte ho do domu.

b) Doporučte partnerovi změnu zaměstnání. Mějte při jeho příchodu připravenou večeři nebo ho uvítejte sklenkou vína.

RNDr. Michal Krejčí